Naposled pod stany (O zářijové výpravě)

            První oddílovou výpravu v tomto školním roce jsme zahájili na nádraží v Králově Poli. Letošní září bylo teplé, a proto jsme mohli vyrazit pod stany. Poté, co jsme v Říkoníně vystoupili z vlaku, nám Johny řekl, že si tentokrát budeme hrát na indiány. Dozvěděli jsme se, že mezi námi jsou dva nepřátelští Komanči. Měli jsme je poznat podle toho, že cestou odhodili nějakou zprávu. Protože jsme to nezjistili, šli jsme za starou indiánkou, která nám za malé výkupné prozradila, že to byli Kivi a Čahoun. Pak jsme došli na tábořiště. Večer u ohně nám Sojka vyprávěl, že v tunelech, jimiž jsme dnes projížděli vlakem, se za druhé světové války vyráběla letadla. Mnoho dělníků při tom zahynulo a byli pohřbeni na louce v blízkosti našeho tábořiště. Hezké sny!

             Ráno jsme vyráběli totem. Dřívka, šišky a kapradiny jsme slepovali roztavenou pryskyřicí. Potom byla hra nazvaná Bitva o totem. Spočívala v tom, že nám Komančové sebrali totem a my jsme si ho museli vybojovat zpět. Po bitvě jsme si společně s poraženými Komanči zašli na kofolu. Když jsme se opět plni sil vrátili na tábořiště, vykopali jsme na pohřebišti jámu, ale nic jsme v ní nenašli. (Naštěstí.)

            Ráno třetího dne jsme měli budíček dosti pozdě, neboť starší byli po chladné noci unaveni. Stihli jsme akorát posnídat, uklidit tábořiště, uvařit fazole a dojít na vlak zpět do Říkonína. 

            Této výpravy se zúčastnili: Kuba, Kivi (onemocněl a jel předčasně domů), Terka, Sojka, Čahoun, Johny, Káťa, Zdenda , Vlasáč, Old Shatterhand a já.

Franta