Náš druhý pochod jsme započali v Olešnici, kde jsme navštívili muzeum srašidel. Naše cesta pak vedla dál přes rozhlednu Kopaniny až do blízkého lesa, kde jsme porazili zákeřného ghula a mohli jít v poklidu spát. další den nás čekalo hned několik dalších úkolů jako například rozesmát vesničana nebo si neříkat vlastními jmény. I přes tyto překážkdy jsme zdárně dorazili do Víru, kde náš osvěžila zmrzlina a pak už to by jen kousek na zříceninu Pyšolec, na jejímž vrcholku jsme si zahráli BANG, vzájemně jsme se nakrmili špagetami a naučili se rozdělávat oheň. Poslední den nás probudil jekot zlé čarodejnice a my jsme byli nuceni si prohodit osobnosti, z Franty se tak stala Peťa, z Páji Káťa a třeba z Evy Míša. celý den jsme se chovali jako někdo jiný, ale i tak jsme dorazili do tábora a nechali odpočnout unavené nožky. Pochod jsme si užili a dokázali, že i ti nejmenší z nás zvládnou vzít batoh na záda a ujít s ním né úplně krátkou a jednoduchou cestu.
