Přesto, že jsme měli sraz na Hl.nádraží, vlakem jsme nejeli, ale vypravili jsme se šalinou do Modřic. Když jsme vystoupili, Honzík nás rozdělil na dva úderné týmy: 1.tým: Já, Franta, Honza a Adam, 2.tým: Klíště, Zdenda, Štěpán a Štěpka. Každému týmu dal jeden tenisák a řekl, že si ho máme pojmenovat a střežit ho jako oko v hlavě. Než jsme se mohli vydat do údolí říčky Bobravy, museli jsme počkat na Adama, který měl dojet až na místo kousek od zastávky. Když přijel, zařadil se do týmu a mohli jsme se vydat na cestu. Ale abychom to putování neměli tak lehké nesměli jsme po celou dobu výletu říkat tato slova: Ano, ale, Honzík, Kivi, a ani jinak tato slova skloňovat. Po vyřknutí tohoto pravidla, jsme všichni tak trošku ztichli, ale po čase jsme se opět rozpovídali a černé puntíky, které jsme dostávali za řeknutí těchto slov se nám na obličeji jen hemžili. Nejhůř na tom byl asi Štěpán, který měl celý obličej úplně černý. Po nějaké té době, co jsme měli puntíky úplně všude jsme se zastavili na svačinu. Po sváče nám každému Honzík dal balonek, my jsme si ho nafoukli a museli jsme ho střežit tak, aby nepraskl. Ten komu nejdříve praskl byl dán určitý počet puntíků a takhle to šlo pořád dál až myslím pátý člověk s prasklým balonkem nedostal žádný puntík a dalším se už puntíky jenom odebírali. Po cestě jsme také hráli hru s našimi tenisáky. Vyrobili jsme si tyč na styl hokejky a postrkovali jsme tenisák vpřed. Po každém dotknutí jsme se mu museli omluvit. Vítězem se stal ten tým, kterému se podařilo nejmíňkrát poslat tenisák mimo cestu. Poté byla podobná hra, ale s tím rozdílem, že se hrálo na rychlost. Při této hře se našemu týmu bohužel ztratil tenisák, a tak jsme závod nedokončili. Naštěstí se Honzík nezlobil tolik, jak jsme předpokládali. Šli jsme tedy dál až jsme se zastavili na kofolu v nějaké hospůdce, která byla po cestě. Při této příležitosti jsme si dali i oběd. Po vyprázdnění sklinek jsme se odebrali dál údolím. Kousek od hospůdky jsme si dali krátký poledňáček, tichou poštu a shazování do svízele přítuli. Poté jsme pokračovali dál a kousek od Nebovid jsme si mohli sundat puntíky a udělali jsme společné foto. Když jsme došli do Nebovid, dali jsme si batohy na zastávku a šli jsme zjistit odpovědi na pár otázek, které nám položil Honzík. Pak jsme udělali výzkum kostelíku a zahráli jsme si ještě jednou tichou poštu. Potom nám už přijel autobus a my jsme se vydali do Brna.
