1.den
Letošní Vánoční výpravu jsme strávili ve vesnici Křtiny, ležící vprostřed Moravského krasu. V pátek jsme se sešli na Staré Osadě a autobusem dojeli až na místo. Byli jsme domluvení, že budeme spát na zdejší faře přímo vedle monumentálního barokního kostela, ale nikdo z nás nečekal, že pro sebe budeme mít dva velké pokoje s obrazy na stěnách, masivními lustry i obrovským betlémem. Skoro jako někde na zámku… Po večeři jsme nalezli úlomky tajuplného dopisu, a když jsme je seskádali dohromady, zjistili jsme, že nám píše poustevník Vincek, který přebývá ve zdejších jeskyních – prý ho zítra máme najít, aby nám mohl odkázat nějakou velmi cennou věc.
2.den
Druhého dne jsme vyrazili s malými batůžky na výlet po okolí. Prvním místem, kde jsme se zastavili, byla velká jeskyně Výpustek – nejmladší z pěti zpřístupněných jeskyní Moravského krasu která byla využívaná i jako vojenský kryt, takže vypadala hodně zajímavě. Po prohlídce jsme nalezli další dopis od poustevníka Vincka, ve kterém nám dával za úkol najít malou jeskyňku pojmenovanou podle něj – Vinckovu jeskyni. Podle plánku jsme nakonec nalezli správnou cestu a dokonce jsme si dokázali poradit i s širokým potokem. O něco později jsme na skále s tajuplným jménem Zub času potkali zvláštního Strážce času, který nám prozradil, kde se poustevník Vincek ukrývá. Prošli jsme přes průchodnou a vysokou jeskyni zvanou Kostelík a u Býčí skály jsme si dali oběd. O kus dál jsme už konečně Vincka nalezli, ale vystrašený poustevník nám prozradil, že věc, kterou nám chtěl odkázat, mu ukradli nějací loupežníci. A takl jsme se odtud po žluté a červené značce vrátili zpět na křtinskou faru. Tam se nám s ochotným panem farářem podařilo domluvit, že nám ukázal celý kostel a dokonce pro nás i spustil zvonkohru! Následně nás za světla svíček čekala večerní bitva se zákeřnými loupežníky. Teprve, když se nám podařilo zhasnout všechny jejich čtyři louče, loupežníci byli poraženi a my jsme od nich získali cennou věc, kterou nám odkázal poustevník Vincek – nadrcený roh jednorožce.
3.den
Po ranní písni a snídani nás čekaly další tři úkoly od Vincka – měli jsme najít nejstaršího křtinského člověka a získat jeho podpis, zjistit co je pro obyvatele Křtin symbolem jejich vesnice, a také zjistit nějakou zdejší pověst. Díky své vytrvalosti jsme mluvili s několika zajímavými lidmi. Po obědě jsme opustili faru a po zelené značce jsme došli na Hádek, kde jsme počkali na autobus, který nás odvezl zpět do Brna.
