První víkend v únoru nás čekala Polednová výprava. Sešli jsme se v pátek na nádraží v počtu jedenácti. Nasedli jsme na vlak, který přijel se zpožděním, což mírně zkomplikovalo situaci, protože jsme nestihli přestoupit na další vlak. Situaci jsme ale zvládli, vymysleli náhradní plán a autobusem odjeli do vesničky Drahonín. Zde na zastávce jsme dostali šifru, po jejímž vyluštění jsme se dozvěděli kam jít. Vybaveni mapou jsme se vydali na nelehkou cestu. Sestoupili jsme do údolí řeky Bobrůvky, prošli kolem Trenckovy rokle a pokračovali proti směru řeky. Kdo v tomto údolí byl, ví že zde cesta není jednoduchá v létě za sucha, natož v zimě za doprovodu intenzivního deště, který nás provázel celým pátkem. Všechny nástrahy, které jsme na cestě potkali, jsme ale úspěšně překonali a došli na základnu, kterou se na tento víkend stal vagón. Po večeři jsme se dozvěděli, že nás v sobotu čeká výstup na osmitisícové vrcholy. Dostali jsme seznam potřebného vybavení pro jednotlivce i na konkrétní horu a hloubající nad taktikou jsme šli spát. V sobotu se počasí umoudřilo, a my vyrazili na výlet po okolí spojen s návštěvou. Cestou jsme plnili úkoly u našich šerpů Otíka a Pata, abychom získali potřebné vybavení. Zastávka na oběd v teple při čaji byla více než příjemná. Po návratu na základnu jsme si chvíli odpočinuli, ale záhy jsme museli jít trénovat některé dovednosti pro vybudování výškového tábora, odkud se lze vydat na vrchol. Po úspěšném tréninku jsme se posilnili večeří, abychom zvládli náročné výstupy na vrcholky nejvyšších hor. Výstupy na vrcholy probíhaly se zkušenými šerpy, abychom byli v bezpečí. Povedlo se nám zdolat všech 14 nejvyšších hor. V neděli už jsme jen uklidili vagón a vydali se směrem na zastávku do Vratislávky, odkud jsme zamířili k domovům. Akce se zúčastnili Sofi, Káťa, Kuba, Nikča, David, Kája, Vítek, Dan, Eda, Franta, Káťa, Hřebík.
