1.den
Na jarňák jsme vyrazili ve čtvrtek dopoledne. Sešli jsme se na Zvonařce, odkud nás čekala cesta autobusem přes Zlín, kde jsme přestupovali, až do vesnice Lukov. Tam započala naše cesta přes Hostýnské vrchy – lesnaté kopce, plné skal a malých zřícenin. Hned na začátku nás čekal prudký výstup ke zdejšímu pěknému hradu, kde jsme se ale nezastavovali, neboť jsme jej navštívili už na loňském podzimáku. Místo toho jsme pokračovali po červené značce stále dál, dokud jsme nedorazili do vesničky s prazvláštním jménem Držková. Ta se stala naším dnešním cílem. Ubytovali jsme se na tamějším obecním úřadě a než se úplně setmělo, pobíhali jsme venku po hřišti.
2.den
Druhého dne nás čekala delší trasa přes vrcholovou část Hostýnských vrchů, a proto jsme hned zrána začali stoupat z Držkové do kopců. Krajina kolem nás byla pěkná a příjemná; i počasí nám přálo. V poledne jsme si uvařili oběd, na který jsme si dali netradiční bramborovou kaši s lančmítem. O kus dále si zájemci udělali odbočku na nedaleký hrad Obřany, ze kterého sice zbyla jen jedna zeď, ale i přesto to bylo příjemné místo ztracené vprostřed rozlehlých lesů. Když jsme se vrátili zpět k batohům a dali si sváču, pokračovali jsme až na kopec jménem Hostýn, kde stojí monumentální poutní kostel. Přímo vedle něj se nachází poutní ubytovna, v níž jsme strávili druhou noc.
3.den
Po snídani a sbalení batohů jsme vyrazili na další cestu. Z vrcholu kopce jsme sklesali do údolí, kde jsme po mostě přešli přes řeku a začali stoupat do táhlého kopce zase nahoru. Stejně jako předchozí dny, i dnes jsme po cestě hráli "dračák", který se začal vyvíjet v propracovaný a široce rozvinutý příběh se spoustou postav i událostí. Cesta nám rychle ubíhala, a tak jsme stoupali stále výš a výš, dokud jsme nestanuli na vrcholku nejvyššího kopce Hostýnských vrchů, který se jmenuje Kelčský Javorník. Zde se nachází nově zbudovaná vysoká rozhledna, stojící tu ani ne půl roku – hned jsme na ni vyšplhali a ačkoli nám počasí nepřálo (vždycky, když jsme na nějaké rozhledně, je mlha…), široký výhled jsme si mohli alespoň představovat. Po sestupu z rozhledny a svačině už zbývalo jen seběhnout dolů z kopce přes zříceninu hradu Šaumburk, z něhož kromě příkopu nezbylo vůbec nic, až do vesnice Podhradní Lhota. Večer jsme barvili vajíčka.
4.den
Čtvrtý den jsme před sebou měli kratší trasu, než oba předchozí dny. Z Podhradní Lhoty jsme šli pouhé 2 km na nádraží, kde jsme nasedli na vlak a jeli až do Hranic na Moravě, kde se setkáme s ostatními oddíly. Ještě před tím jsme se ale zašli podívat na Hranickou propast, která je díky své doposud nezměřené hloubce tajuplným místem. Když jsme došli až do školy, přivítali se s kamarády z ostatních oddílů a dali si večeři (na kterou jsme měli netradiční kuskus se zeleninou), nadešla večerní hra po městě.
5.den
Hned po budíčku nastalo jako každé Velikonoce mrskání. Poté nastalo hodnocení mrskaček a vajíček a ačkoli náš oddíl žádné mrskačky neměl (nikde po cestě jsme nenarazili na proutky), zátiší z vajíček jsme vyrobili pěkné. Když jsme opustili školu a dali si ve městě oběd, nasedli jsme na vlak a jeli zpět do Brna.
