Jak jsme se měli na Mikulášské výpravě

Den 1.: Sraz v Králově poli zmátl Kubu a Klíštěho a tak jsme nakonec já (Kivi), Honzík a Káťa, kteří jsme přišli na správné místo srazu, přistoupili do vlaku ke Kubovi s Klíštětem. Už byla tma, když jsme vyjížděli a za chvíli jsme vystupovali v Tišnově. Autobus nás odvezl přes kopce a kopečky do malé vesničky (ale říkají tomu městys :-D) jménem Lomnice. Hned u zastávky se nacházela budova školy, kam jsme se nastěhovali, konkrétně do jejich jídelny. Po vydatné večeři jsme se vydali na procházku večerní vsí, pardon městysem… Byli jsme se podívat jak vypadá nasvícený Lomnický zámek (a zároveň místí COOP střední škola) zblízka a snažili jsme se zakrýt svými těly a sněhem velké halogenové reflektory, které zámek nasvěcovaly. Vytvářely jsme tak naše obrovské stíny na budově zámku, které určitě byly vidět ze širokého okolí :-). Po návratu z večerní procházky jsme pomalu ulehali k spánku a Kuba nám četl detektivku, ve které jsme měli poznat, kdo je vrah. Chrrrrr…
Den 2.: Po ránu jsme si dali marmeládu na chleba a do batohu potřebné vybavení na celodenní vejlet s vařením oběda. Frantovi, který měl za náma přijet v devět ráno, zrušili vlak a tak přijel asi v jedenáct. Fofrem jsme vyrazili po jedné ze strmě-do-kopce-vedoucích turistických značek, které vedou z Lomnice a na kopečku snad nejvyšším v okolí jsme vařili rizotko. Trošku se nám vylila voda, tak jsme improvizovali sněhem. Zapomněli jsme na zeleninku, ale byla to jinak mňamka. Při dalším putování jsme hráli „zimní verzi“ známé hry Bomba, Průzkumík, Povodeň –> Rolba, Yetti, Lavina. A ještě před tím jsme vyšlapali uličky do sněhu a zahráli tradiční honičku v uličkách. Slunce už se chýlilo k obzoru a my jsme se chýlili zpátky do Lomnice a do školy. Večer přišel Mikuláš s andělem (čerta nechali doma) a donesl nám všem sladkosti! Pak jsme se ještě bavili nedokončenými pohádkami a pomalu usínali.. a usínali..
Den 3.: Ráno rychlá akce vyklízení školy, a pak zase jedna příjemná strmě-do-kopce-vedoucí turistická značka směrem do nedalekého Borače. Po cestě jsme si ještě ohřáli fazolky. Na zastávce v Borači jsme měli asi hodinu čas čekání na vlak a tak jsme se všelijak zabavovali 🙂 A pak vlak přijel… a už jsme jeli domů.

PS: Kuba má dodat ještě nějaké fotky!