Pár týdnů zpátky se konala Zimní expedice. Z různých důvodů jsem Zimní expedici moc neprožíval a moc na ni nejezdil. Vlastně jsem byl jendou na zimní jako dítě, a teď po letech, jako vedoucí. Byla to má druhá zimní a celkově byla strašně fajn. Místo ubytování bylo perfektní – kousíček od svahu a se vším potřebným – prostornými pokojíky, kuchyňkou a společenskou místností, dokonce i se stolem na pingpong. Náš oddíl se roztrousil do dvou pokojíků. Kluci spali spolu s klukama z 1. oddílu ve velkým pokoji v přízemí, kousek na jídlo, kousek k východu. Holky spaly s dalšíma holkama z jiných oddílů v prvním patře v menším pokoji, ve kterém se akorát rozpadaly postele. My vedoucí jsme pro sebe měli celé poslední patro, kam jsme se akorát vešly, a kde pokoje byly po menším počtu lůžek. Dokonce nás tam bylo z našeho oddílu nejvíc z celé zéesky – co do počtu dětí: 12 dětí! Skvělý!
První den se všechny lyžové děti rozřadily do čtyř družstev. Jedničky – lyžaři dobří, skvělí zdatní. Dvojky – lyžaři středně dobří a mírně pokročilí. Trojky – lyžaři začátečníci. Čtverky – tu byli človíčci, co stáli na Zimní expedici poprvé na lyžích. No a nezapomeňme na lachtany – čili snowboarďáky – kteří se taktéž rozřadili podle svého umu.
Lyžovali jsme dohromady čtyři dny (po,út, čt a pá) a já se za tu dobu „protočil“ u všech čtyř družstev lyžařů. Bylo to moc príma a i počasí bylo každý den docela jiné. Zatímco jedničky jezdily prakticky samostatně, dvojky tak napůl, u trojek to byla švanda, protože pořád někdo padal z vleku a čtverky to bylo lážoplážo a i pro mě zopakování základů přenášení váhy a smykového oblouku. Nutno říci, že všichni čtyřkaři (byli to 4 jedinci) se za dobu lyžování na zimní expedici řekl bych obstojně naučili základům lyžování, samostatně sjeli svah a dělali pěkné obloučky.
Středeční odpočinkový den jsme strávili v příjemném aquaparku Babylon v Liberci, kam vedla cesta klikatá a mnohým se udělalo zle. Naštěstí nikdo nevrhl.
Na svahu v penzionu U lenocha jsme měli zajištěné vždy vydatné polévky s houstičkami a čaj, po návratu ze svahu, okolo páté odpolední, pro nás měl Alda nachystaný pozdní oběd. Kolem deváté večerní byla pokaždé dobrovolná večeře ve formě švédských stolů, párků v rohlíku (poslední večer) atp.
Mezi pozdním obědem a večeří jsme se nenudili, ale v duchu Jamajské tématiky si zpříjemnili odpoedne zábavnými hrami a atrakcemi, poslední večer boží diskotékou s koktejly.
Kromě naraženého Ríšova zápěstí se naštěstí nikomu nic nestalo, všichni si expedici pořádně užili a myslím že nejenom pro mě to byl parádní zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.