1.den
Sešli jsme se někdy kolem jedenácté na Hlavním nádraží. Jeli jsme dohromady spojení i s pátým oddílem (který se dostavil v počtu Čahoun + 2 děti). Nás bylo 8. Dohromady 11 lidiček. Vlakem jsme se doposunovali až do Jihlavy, kde jsme museli udělat asi tříkilometrovej (fakt že jo, sám tomu nevěřím) přesun přes město na autobusové nádraží. Tam nám za okamžik jel bus do Nového Rychnova, kde jsme se zabydleli v místní sportovní hale. Měli jsme dost času, tak jsme se pustili do barvení vajíček a předtím si zahráli pár her, mimo jiné hru jednání s lidmi, kdy každý malý tým musel získat od místních domorodců zavařovačku s třemi lžičkami octa. Jak bylo dobarvíno, dali jsme si véču a po véči děcka blbli v tělocvičně. Když už byli vyblbnutí, zazpívali jsme si u kytary u nového zpěvníčku z dílny Kiviho. A pak jsme si pustili 1. část pohádky na dobrou noc. Pohádka se jmenovala Rango a byla o chameleonovi, který se ztratil. Dobrou noc.
2. den
Tento den jsme strávili na výletku na pletení mrskaček. Našli jsme krásnou vrbu s mnoha pruty dobré délky. Všichni pletli a pletli. Kdo to nestihl, dopletl po obědě, který jsme si dali, když jsme se vrátili. Byl to chleba s něčím. Taky jsme si zahráli Rumunskou honičku. Po obídku už přesně nevím co jsme dělali, ale myslím, že jsme hráli hry a potažmo připravovali večeři. Mlaďoši hráli BANG a stařoši si psali deníky. Na véče jsme si jaksepatří pochutnali. Však jsme taky měli smažáček s bramborama a kečupíkem a tatarečkou! To byla dobrota. Proč ty nejvíc nezdravý jídla vždycky tak dobře chutnají? Někdy v té době přišel na jednu noc se ubytovat s náma druhý oddíl. Večer zase kytára i dohromady s druhákama. Pak druhá část Ranga a spáneček 🙂
3. den
Pěkně jsme se sbalili a vyrazili na cestu do Vyskytné, kde jsme měli domluvené ubytování na další noc. Cesta to nebyla krátká, bylo to tak 10km, ale i ti nejprďolatější prďoláci to ušli. Trošku si mákli, ale to jim jen prospělo. Oni jsou sice takoví zničení, když pak dojdeme na místo, ale to trvá asi tak 3-5 minut. Pak jsou schopní zase se nabít a dělat binec. No zpátky k cestě. Vzali jsme to po tůristické stezce přes kopec Křemešník. Takový pěkný místní kulturní bod. Je tam lanovka, hotel s restarací (kde jsme dali kofču), kostel s kdečím-možným, dětský hřiště, lanová dráha a taky rozhledna. Na tu jsme si vylezli ale nic moc jsme neviděli. Trošku jsme výzkumovali i kostel. Každý si do deníku napsal pár řádků a namaloval obrázek dle svých malířských schopností. Kousek pod Křemešníkem jsme si uvařili výborné rizorko. Ještě teď se oblizuju! Inu a tak jsme pak došli do Vyskytné. Druhý oddíl tam spal noc před námi a Ondřej, vedoucí 2. oddílu, označil to místo za Mordor. Inu, nebyla to žádná sláva. Bylo tam trochu chladno, fungoval jen dámský záchod a tak nějak to celý (tělocvična) bylo asi rádo že stojí. Ale zvládli jsme to a pohoda. Večer probíhal poklidně hraním BANGu (u mladších) a děláním skopičin (u starších) – zvláštní že je to takhle a ne naopak, že? Leze na ně puberta… Před spaním jsme se koukli na Knoflíkovou válku.
4. den
Sagažavéééé! Tak trošku nám přes noc a přes včerejší večer venku nasněžilo, ale to nás neodradilo si hezky zapět ranní píseň. Sbalili jsme se a vyrazili na nejdelší přesun, asi 12km do Pelhřimova. Kupodivu to docela rychle uteklo. Po cestě jsme v jendom pěkném hustníku za krutého klepání kosy a drkotání zubů všech přítomných uvařili fazole na oběd. S cílem zahřát se chůzí jsme si to už hned šinuli dál. Kousek před Pelhřimovem nás zaskočila sněhová vánice. Neuvěřitelná, fučavá, dubnová sněhová vánice. V Pelhřimově jsme si zalezli na chvíli na čajík na zahřátí do hospody. Pak jsme se vydali hledat základku, ve které jsme měli být ubytování na poslední noc se všema oddílama. Protože na jednom místě tam v Pelhřimově sjednotili snad všechny školy, a jen základní tam byly aspoň 3(! Na jedné ulici!), chvíli nám trvalo, než jsme našli tu správnou. Už pak přicházely další oddíly a společně jsme obsadili místní tělocvičnu a dali si véču, hočimina. Večer byla hra po městě na hledání ztraceného Pelhřimovského zlatého vejce. Jedné ze skupinek se nakonec podařilo vejce najít.
5. den
Ranní mrskání probudilo všechny holky ze spacáků! Následovala snídaně a po ní další kola organizovaného mrskání včetně různých mrskacích her. No a potom se nedělo asi nic moc podstatného. Ale díky, že jste to dočetli až sem. Vážně, potom už jsme se jen přesunuli na nádraží (jo a dali si obídek a uklidili školu) a jeli domů 🙂
PS: Mám doma dvoje ponožky nějakého dítěte z našeho nebo 5. oddílu. Nechci je. Čí jsou?
PPS: Fotky ještě budou doplněny
Kivi