Na druhý oddílový pochod jsme se vydali do CHKO Křivoklátsko, kraje rozlehlých lesů, hlubokých údolí a slavných hradů. V pondělí krátce po poledni jsme nasedli do vlaku, kterým jsme dojeli do Rakovníka. Zde jsme měli hodinu času, a tak jsme poobědvali a nalezli poštu, odkud jsme poslali dopisy domů. Následně jsme druhým vlakem dojeli na malé nádraží jménem Všesulov, kde naše cesta Křivoklátskem započala. Tento den jsme šli po žluté značce údolím Šípského potoka, až k borovému lesu, v němž jsme se rozhodli přespat. Stejně jako na prvním pochodu, i tentokrát jsme plnili úkoly do celotáborové hry. Jedním z nich bylo postavit přístřešek z celt a plachet, v němž co nejvíce lidí přečká noc. To se nám podařilo, během noci jsme ale zjistili, že naše stavba není příliš odolná proti dešti, který se znenadání spustil. Naštěstí stál na kraji lesa posed, který se na zbytek noci stal naším útočištěm. Následujícího rána jsme se vydali do nedaleké vesnice Krakovec, nad níž se tyčí mohutná zřícenina. Protože někteří z nás byli po deštivé noci poměrně mokří a zmrzlí, v místní hospůdce jsme se zahřáli horkým čajem. Následně jsme si mohli prohlédnout samotný hrad, na němž se natáčel film Ať žijí duchové. Nedaleko odtud jsme poobědvali, a protože vyšlo sluníčko, k naší spokojenosti jsme usušili všechny mokré věci. Další cesta nás vedla údolím říčky Javorníce, která nás překvapila spoustou brodů, jež jsme museli překonávat. Na louce u říčky jsme tento den také nocovali. Uvařili jsme fazolový guláš, a poté jsme se pustili do plnění dalších nesnadných úkolů – postavili jsme kamennou mohylu a nalezli cizího člověka, kterého jsme na této mohyle „obětovali“. Třetího dne ráno nás cesta zavedla do údolí řeky Berounky. Dalším úkolem bylo urazit co nejrychleji 10 km. Neohroženě jsme se vrhli do jeho plnění a tuto vzdálenost jsme překonali za 2h 32 min! To už jsme se dostali na hrad Týřov, kde jsme si dopřáli oběd a dlouhý poledňák. Ten ukončil až déšť (za tento den už několikátý – počasí nám příliš nepřálo), před nímž jsme se vydali ukrýt do lesů. Během cesty jsme se rozhodli, že poslední úsek pochodu pojmeme netradičně: podnikneme noční pochod! Zatímco na krajinu padala tma, došli jsme přes lesy až do Křivoklátu, odkud jsme nočním vlakem odjeli zpátky do Měcholup, kde jsme si odpočali.
