Posilněni ranním pudinkem jsme v pátek ráno vyrazili na autobus ve složení: Káťa, Majda, Pája, Pan Lopaťák, Lele, Zuzka, Štěpán, Hřebík a Franta. Autobusem a později vlakem jsme se dopravili do Rybniště, odkud jsme vyšli na první vyhlídku. Z vyhlídky jsme sestoupili do nedaleké vesnice, kde jsme se občerstvili kofolou a báječným letním dortem. Rozcvičení pár klikama jsme se vydali najít místo na spaní, cestou jsme museli přeskočit pár kamenů a pak už jen vyjít na kopec, pověsit hamaky a pak už jít na kutě.
Probuzení ranním budíčkem jsme se sbalili a vyrazili do Jetřichovických stěn, kde jsme procházeli úzkými schody a hlubokými údolími. Při návštěvě další vesnice jsme doplnili zásoby vody a pro zájemce zde byla možnost doplnit i energii. Po krátké zastávce jsme navštívili jeskyni s trpaslíky. Cestou k našemu nocležišti jsme se dobře vykoupali na koupališti, spali jsme u čedičového kužele.
V neděli nás čekala velká výzva a to ujít 27 kilometrů! Budíček byl už v šest hodin, abychom stihli snídani už na první vyhlídce. Naším cílem byla v tuto chvíli Mezní Louka, kde na nás čekal oběd. Další cíl na této cestě činila Pravčická brána, kterou jsme si prohlídli z mnoha vyhlídek i úhlů pohledů. Již skoro vyčerpaní jsme sešli dolů do Hřenska, kde nás čekalo doplnění tekutin a hledání místa pro nocleh. Tento večer jsme usínali příjemně znavení a s vědomím, že jsme ušli 27 kilometrů.
Pondělí už bylo klidnější a příjemnější, čekalo nás pouze 16 kilometrů a to hlavně po vrstevnicích s minimálním převýšení. Po zdolání této trasy jsme si dali instantní supervěc a při čtení zpráv jsme usínali. Poslední den pochodu nás čekalo už jen sejití kopce do Děčína a dojít na vlak, který nás dovezl na naši základnu.
