Na pochod jsme vyrazili ve čtvrtek ráno. Posilnění výborným snídaňovým pribináčkem jsme se vydali přes Lipnici a Markvarec až do Českého Rudolce, kde jsme si ve stínu u rybníka dali oběd. Další trasa vedla údolím podél toho stejného potoka, který výše proti proudu protéká i naším táborem. Cílem prvního dne byl osamocený kostelík na kopci zvaném Montserrat. O místo na travnatém plácku s ohništěm jsme se museli utkat se skupinou čtyřiceti Pražáků – ačkoliv nás bylo jen 9, výsledek byl naprosto jednoznačný. Druhého dne jsme došli pár zbylých kilometrů do Slavonic, kde nás čekala prohlídka zdejšího podzemí. Ze dvou tras jsme si vybrali tu náročnější, která nás vedla úzkými sklepními chodbami plnými vody, a dokonce i jednou plazivkou. Každý z nás byl vyzbrojen baterkou a holínkami, a tak jsme se v podzemní tmě brodili hlubokou vodou a všichni jsme si tento netradiční zážitek užili. Po prohlídce jsme přímo na náměstí na dřevěném pódiu připravili obědovou česnekovou pomazánku, znovu jsme pozdravili naše známé Pražáky, a poté už vyrazili na další cestu kolem rybníků, přes hrášková pole i lesy plné borůvek. Celý pochod starších byl plný překvapení, která pro nás Franta, Káťa a Terka nachystali. Dalším z nich byla prohlídka skautského tábora, který je postavený přímo na skalkách – asi historicky první návštěva Zéesáků v táboře Skautů! A večer, po uvaření večeře, se všichni dozvěděli, že je čeká zkouška, jestli zvládnou přespat úplně sami. Každý se přemístil do určité části lesa, kde si zbudoval své obydlí a v tmavnoucím lese se připravoval na noc. Nakonec se ale ukázalo, že všechno byl jen krycí plán pro skutečný hlavní zážitek, kterým byl noční pochod, jehož první část každý absolvoval samostatně. Tento nesnadný úkol, vyžadující hodně schopností, všichni zvládli a noční krajinou doputovali až do Českého Rudolce, kde přespali. Další den jsme se zase všichni potkali a přes zastávku u rybníka došli až do tábora.
