Na první pochod jsme se vydali do Krušných hor. Naše cesta započala ve městečku Klášterec nad Ohří, kam jsme z Měcholup dojeli vlakem. Prohlédli jsme si zdejší zámecký park a ve stínu pod stromy jsme poobědvali. Poté nás značka vedla podél řeky Ohře, v níž jsme se na vhodném místě i vykoupali. Nedaleko odtud jsme narazili na tajuplné ruiny tvrze Šumná, lákající k prozkoumání. Prošli jsme se po zpola zarostlých, ale přesto stabilních obloucích a nahlédli i do temného sklepení. Z Šumné jsme již zahájili výstup k cíli dnešní cesty – zřícenině Šumburk, tyčící se na strmém kopci nad řekou Ohří. Zapálili jsme ohýnek, ukuchtili večeři, a protože se obloha nad našimi hlavami zdála být jasná, rozhodli jsme se spát pod hvězdnou oblohou na otevřeném hradním nádvoří. V noci se však nebe nečekaně zatáhlo a klem druhé hodiny po půlnoci nás probudily dešťové kapky. Naštěstí jsme měli vymyšlený plán pro případ, že by se něco takového stalo, a tak jsme rychle sebrali všechny věci a přesunuli se do zaklenutých hradních místností, kde jsme znovu ulehli ke spánku. Následujícího dne jsme se vydali na cestu údolím Ohře až do vesničky Perštejn. Celým pochodem nás provázely úkoly do celotáborové hry – jedním z nich bylo, aby někteří členové oddílu šli celý den poslepu, což dnešní rasu značně oživilo. V Perštejně jsme doplnili zásoby potravin a vody, a poté jsme vystoupali na kopec nad vesnicí, kde jsme si prohlédli další hrad, nesoucí stejné jméno jako vesnice. Když jsme o něco později doputovali do vesnice Údolíčko, zahájili jsme strmý výstup na samotný hřeben Krušných hor. Vylezli jsme až do obce Měděnec, stojící v nadmořské výšce 900 metrů. Zde jsme se posilnili obědem a po jídle pokračovali přes Kovářskou až ke starým vápenkám, v jejichž těsné blízkosti jsme přespali. Třetí den na pochodu nás čekala nejvyšší krušnohorská hora Klínovec, měřící 1244 m. Na jeho vrcholku stojí kamenná rozhledna, na níž jsme vystoupali. Odměnou nám byly krásné výhledy do všech světových stran. Z Klínovce jsme seběhli do Božího Daru, nejvýše položené vesnice u nás, a následně jsme kráčeli napříč rozlehlými rašeliništi. Když se přiblížil večer, došli jsme k rybníku, u nějž jsme plánovali přespat. Nádrž však byla určená pro pitnou vodu, a tak se v jejím okolí tábořit nedalo. Z nouze jsme se rozhodli osídlit plácek u blízké hájenky, jejíž temná silueta spolu s nalezenými ohořenými fotografiemi v některých z nás budila celý večer hrůzu. Žádný horor se zde ale naštěstí neudál, a tak jsme se dalšího rána všichni probudili živí a zdraví a mohli jsme se vydat na cestu do hornického města Jáchymova. Zde jsme si prohlédli uranovou štolu. Poslední noc na pochodě jsme strávili na prostranství pod vyhlídkou Popovský Kříž, odkud byl pěkný rozhled do večerního kraje. Následujícího dne jsme došli do Ostrova nad Ohří, podívali se po městě, dali si výborný oběd (žebra na medu) a vlakem odjeli zpět do Měcholup, kde jsme se setkali s ostatními oddíly.
