Z pohledu Kiviho:
Spím si tak a najednou mi zvoní mobil – v ruce! Zvednu to a tam Honzík a říká: "No zdár, kde si?". V tu chvíli mi všechno proletělo hlavou a uvědomil jsem si, že jsem pravděpodobně ve spánku zacvakl budík v mobilu a vesele si spal dál. Nu dorazil jsem na místo, sešlo se nás docela málo, ale každý kdo přišel si pořádně proběhl svou trasu. Postupně všichni startovali, mladší běželi po fáborkách poměrně krátkou trasu. Jeden z oddílových vedoucí a instruktorů (18+) se musel zúčastnit, tak jsem si řek, že poběžím a nandám jim to! No běžel jsem běžel a po sto metrech mi došel dech, přátelé, kopec mě zaskočil. Trasa pro mou kategorii byla dlouhatanánská a bylo to pořád nahoru, dolu, nahoru, dolu a v těch místech, kde se běželo, tam je to pořád tak. V jenom místě jsem si nebyl jistý, myslel jsem si, že jdu špatně, ale jak se ukázalo, šel jsem dobře, zmátlo mě pár věcí, jako třeba zaznačený posed, který tam nebyl. Po cestě jsem potkal Draka, který šel vycházkovou chůzí. S posledním vydechnutím jsem doběhl do cíle. Tam už všichni byli. A výsledky? Franta se umístil na prvním místě a potom jsme měli ještě Zdendu na osmém, Káťa na pátém, Pája na desátém, Klíštěte na sedmém a Lele na šesté místě. No a Kivi byl osmej 🙂 Vyfotili jsme se společně na toitoikách a po vyhlášení, kde jsme dostali i pěkné ceny, jsme se odebrali na nádraží!
